"Přítel je v Pekle pouze obchodní termín." - Nameless Cutter

Zápisky z hraní - Planegate

6. září 2009 v 10:11 |  [diskuze]
Takže lidi, jak jsem sliboval, napíšu sem zápisky z nový kampaně a chtěl bych aby se zápisky změnili v zápis. Kdokoliv pomůže, bude odměněn, zbytek dodělám sám...
Vyberte si a domluvte se tady, kdo chce co a klidně sem i pište detaily na který si vzpomenete a já je zapoměl zmínit... ;)

Hurá do toho a půl je hotovo! ;)

Svět 1 - Memphis
- Postavy cestují spolu, cesta skrz poušť
- Objevení Memphisu, probuzení Warforge
- Zkouška brány + průchod
- Cesta lesem, goblini
- Temný trpaslíci
- Útěk k bráně, nečekaná aktivace
- Průchod ničitele + boj s jeho poskokem
- Konec
Svět 2 - Crystal city
- aktivace + albíni eladrini + Niku
- Brána "shutdown" > cesta do křišťálového města (a hromadění mrtvol k bráně)
- Půlčík s velkým zlým mečem > vysvětlení situace ve městě
- Cesta do křišťálové věže + správce
- Mučírna + přiznání o "Panegatu"
- Cesta k bráně > nalezení mrtvol, vyjasnění situace: nejspíš smrt
- Malá holčička a portálové dveře > dveře do krásné louky, sayonara albíni
- Setkání s lapky, Nikova smrt
- Konec souboje > obživnutí
Svět 3 - Imortis
- návštěva městečka + úvahy o dopadu nesmrtelnosti na život
- hospoda u Rozmarýny
- starý muž + info o solvefiss tower a založení vesničky a info o kanálech do věže
- věž + poklad (šifra)+ děti > cesta za dědou (co vám vlastně sakra dal?!?!!?!?)
- průlez až do věže skrz kanály (vstup studnou > potápěčský kurz)
- 3x souboj (konstrukti, golemové a eladrinky, eladrin bordelář a elementálové) a osvobození smrťáka > díky od Havraní paní a dar: "Smrťákův meč"

Svět 4 - Happy tree friends
- war + imli prohledávají archívy (proč oni dva? Ona má gen, on se tu vyzná)
- ostatní se nudí > aktivace
- Dlouhá pláň, vysoká tráva, v dáli les a postavy mají pocit že je někdo sleduje
- Noc na mýtině (není posvátná?) + lov laňky (+veverka + past)
- Vlčí vytí > noc na stromech
- Kontrola souputníka, pád, chcaní > vlci
- Zajatci + liška
- Zvířecí sněm
- Rankor + cesta + lasička
- Boj s pavouky
- Boj s vlky
EDIT
- útěk před "mordpartama"
- Boj se žraloky
- nasraný taťka méďa
- cesta zpět
- mrtvý rys a vlci
- Rankor umírá + mrtvoly ničitelů
- flashback "Adrian a Ramiel"
- Cesta k portálu
- zabíjení Ničitelů
- Kecání s Ničitely
- Ruka familiár
- návrat domů
- příchod snoubence
- flashback "zasnoubení"


Edit.:
Svět 5 - Porte Sartosa
- kecaní se snoubencem, lhůta jednoho týdne
- nápady "co s nim?!"
- prohledávání stájí, nález mega vozu
- projížďka s rychlym koncem > vnější aktivace portálu
- zpráva pro Nika
- shal kesh hlídá, ostatní jdou zjistit "co to sakra"
- džungle (tygry bych klidně vynechal)
- doražení do města ( spelljamery, přístav, obrovské město, piráti, bukanýři, atd atd etc etc.)
+ Gythianky a "koupě" gryfa
- Ničitelské hlídkovací grupy + Marius otevírá dveře > cesta k němu domů
- vilka a koupání (cestou kopě meče u Duga a "Paladinský triky")
- cesta k Ludwigovy + Zlatý bobr
- flashback "sázka u ptáků o bobra"
- Gythianky v hospě + oznámení Ničitelů o lovu na anděla
- lov anděla
- Anděl, Cain a Smrt
- koník a cesta z města - od alkoholu k otroctví...
- krátký život otroka > napadení lodi
- Krvavej Joachim a svoboda.
 

Terra Absurda

18. března 2009 v 17:52 | <absurda> |  [místopis]
Uvádíme zde úryvek z jedné knihy, která popisuje náš svět ještě před Válkou Duší.

Už jsem stár a proto jsem se rozhodl sepsati knihu pojednávající o mých cestách po světě, navštívil jsem místa která si normální člověk ani nedokáže představit a poznal národy, u kterých dodnes nechápu jak mohli přežít.
Ale abych jen neremcal dám se do toho, kdo má dnes v této hektické době poslouchat žvásty starého dědka že?
Začnu rychlým shrnutím celého světa jak jsem jej sám poznal.
Nuže tedy.

Narodil jsem se a prožil dětství v Aberbooku, nádherném to městečku v Severním Baaru u Vnitřního moře. Měli jsme tam krásnou zátoku a s mým přítelem Carlosem jsme často vyjížděli na moře…ale už zase žvaním, pokračujeme dál. Vyrůstal jsem v Severním Baaru, tak Vám nejdřív napíši něco zlehka o něm.

Severní Baar je země širých hvozdů, zelených kopců a vysokých hor. Rozsáhlé planiny pokryté zelenou trávou se táhnou od obzoru k obzoru a hluboké hvozdy skrývají nejedno tajemství. Města jejichž vysoké hradby je chrání proti všem nepohodám a nebezpečím jsou chráněny mohutnými hrady, behemothy chránící své děti. Cesty udržované a chráněné a obchod prosperující.
Na severu se rozkládá mocna trpasličí říše, se svými štolami a komnatami hluboko v horských masívech a jediné dostupné místo kde s trpasličím národem můžete komunikovat a obchodovat je mocné město Tolstigorad, které bylo vytvořeno skloubením lidské a trpasličí architektury.
Skoro celý střed nám zabírá Císařství, sjednocujíce všechny lidi dobré vůle pod svou bílo modrou standartou se znakem zlatého slunce. Nejmocnější lidská země jaká kdy byla na Teřře Absurdě. Císařská linie vládne už po staletí a země prosperuje.
Dále se po Severním Baaru rozléhá mnoho jiných království a baronství, některá z nich bezvýznamná a některá z nich, třeba jako Rychtlandské baronství či Království Tří prutů, jsou mocnými spojenci Císařství i přes svou malou velikost.
Ale přesuneme se dále.

Jižní Baar, země písku a ohně. Království černých lidí zahalených v tunikách a nelítostných Rakshaších sultánů. Země proslulá svou nemilosrdností ať už se to týká popisu počasí či lidí, ale přesto neskonale krásná se svými zlatými městy a osamělými oázami.
Po západní straně Jižního Baaru se táhne obrovské pohoří jež je se svými mocnými sopkami domovem ohnivých efreetů a skrývá se v něm i Bludištní město Mazos, domovina minotauřího národa.
Většina Jižního Baaru je rozdělena na nepočítaně různých královstvíček a sultanátů které mezi sebou neustále vedou války a tu a tamtu oázu a tuny písku.
Je to země kde písečné pustiny křižují desítky, ne-li stovky zlodějských band. Ale je to země silných lidí a mocných spojenců Císařství, například Sparta. Malý městský stát který navzdory své velikosti vlastní jednu z nejsilnějších armád světa.

Na sever od Severního Baaru je Edis, zmrzlá země, domov orčích kmenů, ogrů a ledových medvědů. Už po staletí je zmítán válkou mezi jeho dvěma pány, studenými jak sama země. Titánem Daikarem a Ledovou čarodějkou Kaliadou.
Země je to nehostinná a zrádná, pod krásným sněhovým povlakem, bílím a lesknoucím se jako stříbro na slunci číhá smrt, pomalá a studená smrt.
Ať už je to propadlo do smrtelně ledové vody či černá vánice která se přižene a dokáže Vás zasypat i se všemi cestami pryč je to nebezpečná země.
A stále stejná, bílá, krásná, děsivá.
Přesně uprostřed Editu, přesně na severu sídlí ve své věži Kaliada, její síně jsou nádherné, ale jako všechno na tomto kontinentu ledově chladné.
Zvláštností je že věž samotná je postavena přesně na špici světa, na nejstudenějším místě země a jakmile z ní vyjdete ven, vždy jdete na jih, do tepla. To bylo při našem odchodu velice pozitivní myšlenka a my se přesuneme dále, více do tepla.

Zastavíme se na naší cestě na jednom menším ostrově přímo mezi Jižním Baarem a Sarem. Ostrově nazvaném Nippon.
Je to zvláštní ostrov převážně obýván goblini jejichž je i nejspíš domovinou. Co nás zarazilo bylo to, že tito goblini byli velice kultivovaní a celá jejich společnost na nebývalé výši oproti goblénům jak je známe z Baaru.
Jejich kultura je velice exotická a zajímavá, ale velice složitá na pochopení, celkově jsme si připadal jako v jiném světě, tato země mně a mým společníkům mnoho učarovala a ještě několikrát jsme se tam vrátili, rozepíši se o ní v nějaké další kapitole, je toho mnoho co bych o ní chtěl napsat.

A už dorážíme do Sartu, země hustých a tmavě zelených džunglí.
Země krve.
Zdejší kultura se sice jeví jako velice přívětivá, a její obyvatele taky jsou, ale do až do té doby než zjistíte jak uctívají své bohy, hektolitry krve a hromadných obětí, dokonce to považují za velkou poctu a nejlepší způsob jak ukončit život. Doživotní službou svému bohu.
Ale je to taktéž země nezměrného bohatství, vysokých pyramid a divotvorných stvůr a nestvůr.
Ale celý Sart není takový, toto je spíš popis jeho střední části. Na severu se rozkládají míle a míle dlouhé kaňony a náhorní plošiny, suchá země plná žlutých travnatých plání a jehličnatých lesů. Země patřící divokým kočovným národům uctívajících duchy země a zvířat.
Musím říct že tato země mě uchvátila svou přírodní krásou a nedivím se zdejším lidem že jako svého boha uctívají přírodu samotnou.
Jich Sartu je taktéž odlišný. Dalo by se říci že je podobný více severu Sartu než jeho středu, ale sušší. Stromy pokroucené a tráva žlutá, koryta řek skoro vyschlá a lidé černí jako uhel, vypadali skoro jako spálení od slunce.
Ale nebyl to tak milý národ jako zbylí obyvatelé Sartu. Byla to země otrokářů. Nájezdníků, ale nejenže brali suroviny a nerostná bohatství, ale i lidi aby za ně pracovali. Bohužel i my jsme upadli v zajetí a váže se k tomu dlouhá a zajímavá historie, určitě si o ní dále v knize, mých vzpomínkách, popovídáme. Ale dnes už jsem unaven a svíčka už my skoro vyhořela a tak se jdu uložit ke spánku a ve svém díle budu pokračovat zítra.
Zatím nashledanou milý čtenáři.

Marcus Apolo
bývalí Komodor Císařského loďstva a Cestovatel



[frakce] Rytíři Světla

31. ledna 2009 v 10:41 | <<absurda>> |  [frakce]
Rytíři Světla
Meče Paladinovy, Vyvolení

Ano esthe ama Iolo!
Ano esthe ama Paladin!
Ano esthe ama Seth!

-válečný pokřik Vyvolených

Rytíři Světla jsou rytířská kasta která vznikla za Války Duší a byla založena Sethem samotným, aby bojovali proti Cainovým armádám a pomáhali těm, na které ruka Primarchova tvrdě dolehla.
Většina mužů se zde skládala z rytířů, šlechtických synů a jejich věrných. Také zde byli Paladinovy kněží a kouzelníci Světla. Byli to všechno moudří muži a ženy a Cainovy byli velkým trnem v patě, dokonce větším než si dokázal sám přiznat, a na začátku Války Duší se silně upnul na jejich vyhlazení, dokonce se mnoha takových razií sám účastnil, pokud mu to situace dovolila. Ale nikdy je nedokázal nevymítil úplně.
Jediné Cainovo štěstí bylo to, že Meče nikdy neměli mnoho členů a nepovedlo se jim úspěšně rozšířit na Terru Absurdu, kde lidé neuznávali to že Kord, Bahamut a Pelor jsou jeden a ten samý bůh, a tak jejich hlavní konkláve stále zůstávala ve Vílích divočinách.
Po konci války jich nezůstalo mnoho a i jejich duchovní vůdce Seth se ztratil, a proto se Rytíři postupně vytratili z paměti lidí, jelikož jejich pomoci již nebylo potřeba, ale Rytíři zde stále jsou a čekají na dobu, kdy budou jejich meče opět povolány do služby a jejich pokřik opět vžene strach do srdcí nepřátel.

Jejich znakem byla osmicípá stříbrná hvězda na modrém poli.
Jejich symbolem meč. (který nosili jak rytíři, tak kněží a kouzelníci a všichni s ním byli učeni zacházet, další zajímavostí bylo právě i to že kněží a kouzelníci se učili bojovat ve zbrojích a jezdili do bitev bok po boku s rytíři.)


 


[NPC] Seth

30. ledna 2009 v 21:50 | <<Absurda>> |  [NPC]
Legenda o Sethovy
Vyvoleném Bohů, Avataru Světla, Ústech Božích

A tu předstoupil On, muž s pletí bílou jak čerstvě napadaný sníh, s vlasy barvy stříbra a očima jež se třpytili jako hvězdy na nebi. Bíle roucha vyšívaná tenkou stříbrnou nití vlálo ve větru a jeho postava se tyčila proti modrému nebi a bílím oblakům. Davy lidí stojící pod ním ho pozorně sledovali a netrpělivě vyčkávali na jeho slova. Na slova co jim vzkazují Bohové.
A poté promluvil. On a Bohové zároveň.
Seth, Ústa boží.


Před Válkou Duší kázal Seth v Nebeském městě, místě které bylo nejblíže Bohům, městě které plulo na oblacích a těšilo se neustálému slunci a přízni Bohů.
Bylo to doby velkých činů a hrdinů, ale blížili se temné časy a Bohové chtěli varovat své ovečky, proto se dohodli že si vyberou jednoho člověka, člověka hodného jejich přízně, který bude zvěstovat jejich slovo k uším jejich věřících.
Zvolili si Setha, hrdinu Světla.
Seth přijal svůj úkol zodpovědně a obnovil slávu svých patronů a byl první kdo vstoupil do Chrámu nebes a znovu ho vysvětil. Byl nadějí, svíčkou, která měla osvítit cestu lidstvu v časech které měli nadejít.
Ale osud si s ním krutě zahrál a ukázal mu že ani Bohové nejsou neomylní. Cain, jeden z jeho nevlastních bratří mu záviděl že byl vybrán právě on a taktéž toužil po slávě a uznání které se dostalo Sethovy. To Cain zapříčinil příchod těch temných časů, to Cain ze závisti rozpoutal Válku Duší. Kdyby bohové zvolili někoho jiného, někoho ne tak blízkého Cainovy, nejspíš by nikdy válka nezačala.
Bohové chybili a lidstvo za to zaplatilo.
Když začala Válka Duší, Seth a Cain stáli na opačných stranách, z přátel se stali nepřátelé a lásky se stala nenávist. Oba škodili tomu druhému seč jim síly stačili a dlouho dobu Seth bránil Cainovy ve větším postupu. Poté, po několika měsících války, se Seth ztratil. Žádná zpráva o jeho smrti či co se sním stalo. Nikdo nic nevěděl, ani Bohové.
Ale Seth splnil svůj cíl, oslabil Caina dostatečně na to, že ho Císař Augustu byl schopen porazit i když za cenu svého života.
Cain zemřel, ale co se stalo se Sethem je dosud záhadou.

Seth byl z velké rodiny. Měl sice jen jednoho vlastního bratra, ale další čtyři nevlastní. Sethovou matkou byla Eva, jeho bratrem Rah. Další částí jeho rodiny byli Ezau a Jákob, nikdo nezná jejich matku. A poslednímy byli Cain a Ábel, děti Lilith. Ví se, že všichni měli společného otce, ale kdo jím byl není ani jeho vlastním synům známo, snad jejich matky by to mohli vědět, ale svým dětem to nikdy neřekli…



[historie a legendy] Náboženské zvyky

30. prosince 2008 v 14:09 | absurda |  [historie a legendy]
-Zakrákání havrana nad domem nebo když přeletí nad nějakým člověkem a zakráká je bráno jako znamení smrti. Tímto mu Havraní paní skrz svého herolda vzkazuje, že do jednoho týdne zemře. Také se říká že krákání havrana v kopcích nebo za vesnicí značí se v okolí jsou nepokojní mrtvý a Paní si přeje aby o ně bylo postaráno, aby měli klidný spánek.

-Na počest bohyně Sehaine se prý ve městech pořádají o úplňku tajné slavnosti aby jí hudebníci potěšili písněmi, mladí lidé tancem a milenci jí předvedli svou lásku. Dokonce lidé tvrdí že sama bohyně na tyto slavnosti občas sestupuje. Ale poslední dobou stále méně, protože tyto slavnosti se zvrhávají v požitkářské a sexuální orgie.

-Mnoho řemeslníků kteří uctívají Moradina má ve své dílně, obchodu nebo v pokoji malý oltářík kam ukládají předmět pro ně velkého významu, jejich nejlepší výrobek či památku na významnou událost která ovlivnila jejich další tvorbu. Tohoto předmětu si Moradin a jeho tvůrce váží natolik, že si ho berou s sebou do hrobu, aby ho mohli uložit do Moradinovy nesčetné sbírky.

-Paladina uznávají různí lidé různě a často se dělí na frakce. Balamutovým symbolem se zdobí soudci, učenci či inkvizitoři. Pod Kordovým jménem zase vystupují Křižáci, váleční vojevůdci a bojový mniší. Posledním nejrozšířenější frakce slouží pod jménem Pelorovým, mezi ty nejčastěji patří kněží na vesnicích, potulní mniši, léčitelé. Mezi těmito frakcemi zuří skrytá intrikářská válka o vládu a pravé jméno Paladinovo. I když kdo ví jestli to není jen výmysl ukecaných babek, vždyť je to "skrytá" válka ne?

-Každý z bohů má své zasvěcené období v kterém je jeho moc nejsilnější a kdy se nejčastěji projevuje. Moradin má jaro, Paladin léto, Sehaine podzim a Havraní paní zimu.

-Na světě jsou i zlý bohové, dokonce se říká, že je jich i mnohem víc než těch dobrých. Můžeme snad jen pro představu zmínit několik z nich.
Je zde bohyně Tiamat, pětihlavá matka všech zlých draků. Poté Asmodeus, pán Devíti kruhů pekelných. Bane, bůh ničení a zabíjeni. Gruumsh, patron orků a nájezdnických barbarských hord. Lloth, bohyně pavouků a temných elfů, takzvaných drowů. Tiamat, bůh závisti a bohatství. A Vecna, bůh temné magie a tajemství.

-A nesmíme zapomenout na Orcuse, démona který se snaží stát bohem. Jeho kulty jsou po válce duší mnohem víc rozšířené protože zde už není dostatečná síla která by je dokázala zastavit. Stejně jako jejich pán uctívají smrt, ale jiným způsobem než kněží Havraní paní.
Uctívají nemrtvé jako jejich pán a Havraní paní je poslední překážkou k jeho božství, proto jsou tito dva i jejich přisluhovači nepřáteli na život a na smrt (doslovně :)).



[historie a legendy] Bohové

12. prosince 2008 v 23:20 | absurda |  [historie a legendy]
Zde bude následovat výpis bohů kteří dohlíží na tento svět. Nebudou zde všichni ze základních pravidel a budou trochu pozměněni, neřiďte se těmi z knih, ale jejich verzemi odsud.

Paladin
Paladin je všeobecný bůh dobra. Bůh spravedlnosti, cti, síly, odvahy, slunce a úrody. Je uctíván skoro všude po celém Barru a je (tedy spíše byl) patronem padlého Císařství a všech lidí dobré vůle.
Je zvláštností že i když je znám jako Paladin, má mnoho dalších jmen které lidé uctívají pro různé okruhy dobrých vlastností. Dalo by se jim říkat aspekty, zde je popis některých z nich.
- Bahamut
Tímto jménem nazývají Paladina učenci, soudci a inkvizitoři. Toto jméno je synonymem
pro spravedlnost, čest a ochranu slabých. Znak Balamutův nosí často soudci či paladinové
viditelně na svém těle aby si ho ostatní všimli a věděli na koho se v případě křivdy obrátit
nebo komu prosazovat patřičnou úctu. Na znaku je zobrazována hlava platinového draka,
což je i podle mnoho Balamutových věřících pravou podobou Paladina.
- Kord
Toto je Paladinův aspekt síly, spravedlivého hněvu a blesků. Toto jméno hřmí nad bojišti
kde bojují Paladinovi stoupenci a žádají svého boha aby jim dal sílu porazit jejich
nepřátele. Taktéž ho uctívají atleti aby jim dal sílu a námořníci aby jim dopřál klidnou
plavbu. Mnoho křížových výprav bylo vysíláno s jeho požehnáním.
-Pelor
Je aspekt ochránce, milostivého otce. Pelorovou náručí a zrakem je životodárné slunce a jeho
odměnou úrodná půda a velká sklizeň. Pelor je strážcem času a trpělivým pozorovatelem.
Mezi přívrženci tohoto jména jsou hlavně farmáři, cestující mniší a léčitelé. Proto jsou lidé
nesoucí Pelorův znak, slunce, na mnohem místech vítáni s otevřenou náručí.

Pomatujte že i když rozdílná jména, stále je to jeden a ten samý bůh, i když ne každý je to ochoten přijmout a mohlo by ho to urazit pokud budete srovnávat jeho jméno s jiným. Spíše je to rozdělení na kasty. A i přesto jsou lidé co honosí pouze jméno Paladina samotného a aspekty neberou v potaz.
Každý jak je jeho srdci nejbližší.

Raven Queen (Havraní paní - královna)
Nikdo, ani kněží samotní, si dnes už nepamatují pravé jméno Havraní paní a proto se jí říká podle její ikony. Havrana, zvěstovatele smrti. Havraní paní je totiž bohyní smrti, zimy a osudu. V jejích chrámech nikdy nehoří ohně a proto tam, v těch budovách z těžkých kamenných bloků, ani v létě není teplo a v zimně se tam na počest příchodu její vlády sráží dech a rostou křišťálové rampouchy.
Její věřící, kterých je po celém Barru poměrně málo, se nebojí smrti, protože ví, že ta jim byla už dávno určena a vlastně celá historie a osudy všech lidí již byli napsány a není v naší moci s nimi udělat něco co nezamýšleli bohové. To se mnohým volnomyšlenkářským lidem a hlavně dobrodruhům nelíbí, tito lidé si zakládají na vlastní volnosti a učení Havraní paní jim říká že vlastně vůbec žádnou nemají, že jsou pouze figurkami bohů.
Ale přesto že nemá mnoho věřících její kněží, i když obávaní kvůli své spřízněnosti se smrtí a odtažití kvůli své oddanosti osudu, jsou často zváni do vesnic aby poskytli jejich mrtvým zasloužený poslední odpočinek.

Moradin
Král Kovář, tak ho nazývají trpaslíci. Moradin je bůh řemeslníků. Ať už je to mečíř, platnéř nebo švec všichni se modlí k Moradinovy aby jejich dílo potěšilo zraky jejich zákazníků nebo obdivovatelů. Moradin je taktéž ochránce rodiny a rodinného krbu. Dává lidem teplo ze své výhně a jistotu rodinného kruhu, kam se řemeslník po pracném dnu vrací, aby měl kde spočinout a splodit potomstvo kterému by předal své řemeslo až jednou bude starý a odejde do síní k Moradinovy kde potká mistry svého oboru a nalezne klidný odpočinek.
Mnoho řemeslníků kteří uctívají Moradina má ve své dílně, obchodu nebo v pokoji malý oltářík kam ukládají předmět pro ně velkého významu, jejich nejlepší výrobek či památku na významnou událost která ovlivnila jejich další tvorbu. Tohoto předmětu si Moradin a jeho tvůrce váží natolik, že si ho berou s sebou do hrobu, aby ho mohli uložit do Moradinovy nesčetné sbírky.
Moradin je také patronem jara, protože to je období po dlouhém spánku, kdy se příroda probouzí k životu a to mu připomíná růst dětí a vytváření nových předmětů nesčetných krás.


Sehaine
Sehaine je bohyní podzimu a měsíce, kde prý je i její trůn, odkud hledí na hvězdy a pozoruje milence jejichž je patronkou. Taktéž umělci, spisovatelé, malíři či zpěváci jí považují za svou múzu a ona ráda naslouchá jejich písním a skrze tisíce hvězd pozoruje jejich tvorbu.
Své milé chrání a skrývá ve tmě, aby je nenašli ti co chtějí pošlapat jejich umění nebo zabránit jejich lásce. Je taktéž vášnivou milovnicí i když navenek je prchlivá, říká se že nejčastěji ze všech bohů schází mezi své oddané, aby se potěšila jejich přítomností. Je zobrazována jako plachá elfí dívka neskutečné krásy oblečená v lehký stříbrný samet s dlouhými vlasy stejné barvy.
Ale je to i smutná bohyně, která vidí že všichni na světě pomalu stárnou a umírají, a její je déšť co se snáší na zemi ve chvílích jejího největšího smutku.



[frakce] Řád Draka - Cainité

9. prosince 2008 v 15:44 | absurda |  [frakce]
"Jediný Primarcha, který si zaslouží náš obdiv je Cain! Ne ti chudáci co nastoupili po něm! Jejich plány nejsou hodny naší podpory a proto my, v památce na Prvního, budeme pokračovat v tom co náš Primarcha, První a Jediný, započal! Pozvedněte své zbraně a vžeňme do srdcí našich nepřátel strach draků! Za Primarchu! Za Caina!"
- Arjhan Barakash

Cainité, hrstka věrných kteří se po smrti Primarchy Caina rozhodli dokončit to, co on začal. Zbrojili již za dob míru, který nastal po invazi a sháněli se po portálových kamenech, aby byli schopni uskutečnit další Invazi na Terru Absurdu. Po tu dobu, co se střídali primarchové na svém postu, Cainité nelenili a zvládli sesbírat několik portálových kamenů, naverbovali mnoho nových horlivých válečníků a starali se o draky.
Poté přišel Ábel. Druhý Primarcha, jak se hrdě nazval, jako by před ním nebylo pět jiných se rozhodl vést novou Invazi za podrobením Terry, člověk by si řekl že Cainité to uvítají s vděkem. Ale nestalo se tomu tak, alespoň ne u všech. Mnoho mladých přešlo pod Ábelův prapor, ale ti starší, kteří za Caina zastávali důležité funkce Ábelovy nepřislíbili svou věrnost a místo toho vzali své věrné, všechny portálové kameny které měli ve vlastnictví a i většina draků, pod vedením Cainova osobního draka, fialové dračice Imerei, odešla s nimi.
Nikdo neví proč, nebylo snad jejich cílem dobít Terru? Nebylo to Cainovým cílem? Pokud ne (a zdá se že ne), co byl hlavní plán Caina a jeho Nejvěrnějších? Co mohlo být tak velké, že kvůli tomu nehodlali rozpoutat Válku mezi dvěma světy jen jako zástěrku?

Důležité osoby Řádu draka jsou:
Arjhan Barakash - Primarchův první generál.
Shamas Shuriko - Vyvolený bohyně Tiamat, Cainův přítel, kněz a zabiják.
Imerei Purpurová - Prastará dračice, která na svém hřbetě vozívala samotného Primarchu.




[NPC] Ďábel

8. prosince 2008 v 17:18 | Absurda |  [NPC]
"Vítejte, mohu znát vaše ctěná jména?"
"Já jsem Hamin Alley."
"Já jsem Ša-karn."
"Já jsem Vznešený pán Solvefiss."
"A já jsem Nameless Cutter. Jak se jmenujete vy?"
Ďábel vám pověděl své jméno, slyšeli jste ho, ale ihned poté co ho vyřekl jste ho zapomněli.
"Pane, snad to nebude troufalé, ale mohl by jste nám ho zopakovat?"
Zopakoval vám ho.

-útržek rozhovoru z hraní

Nikdy mu není vidět do tváře, není možno zapamatovat si jeho jméno a když nechce, nenaleznete ho. To on Vám to musí dovolit a pustit si Vás k sobě.
Vždy se mu povede, že tváří stojí v hlubokém stínu. Jediné co si z něho můžete pomatovat jsou dvě temně rudé oči a ústa když je otevře. Chodí v botách z černé lesklé kůže a stejné má i rukavice a kalhoty. Jen košile je z jemné bílé látky, což vytváří kontrast ke zbytku.
Je to obchodník, ale obchodník z pekla a proto jsou i jeho ceny a nabídky dosti zvláštní.
Nabízí informace, služby, osoby, majetek, ale cena kterou požaduje odpovídá tomu, co nabízí. A leckdy je i vyšší…
Komoditou, která ho zajímá, jsou duše, ale neomezuje se pouze na to. Lidé si svých duší často cení a nehodlají je dát všanc za každý pěťák co jim Ďábel slíbí. Proto rozšířil svou poptávku, dá li se to tak říci, a spokojí se leckdy s emocemi kupujících, jejich vzpomínkami nebo i jménem. Každý si vybere a pokud ne, Ďábel rád zvětší nabídku.
Co on nabízí je pomíjivé, co on požaduje je navždy.



Další články


Kam dál